Divadelní představení 9.třída

Divadelní představení a návštěva knihovny

Poslední den v říjnu jsme my, jakožto devátá třída, jeli autobusem do Uherského Brodu na divadelní představení, které se jmenovalo „Klára 3847“. Byl to skutečný příběh paní Kláry, slovenské židovky, která přežila koncentrační tábor Osvětim.

Před začátkem nám povyprávěla o následujícím ději sympatická paní, kamarádka paní Kláry. Zároveň také představila jejich divadlo, se kterým prý jezdí po celém světě. Dozvěděli jsme se, že Kláru hraje opravdová vnučka paní Kláry. A právě ona toto představení podle příběhu své babičky sepsala jako závěrečnou práci na umělecké škole.

Představení bylo hodně emotivní a velmi hezky zpracované. V určitých částech jsem měla slzy v očích a běhal mi mráz po zádech. Herci měli moc hezké, reálně vypadající, kostýmy a na začátku bylo dokonce možné slyšet opravdový hlas paní Kláry.

   Po představení jsme ještě navštívili místní knihovnu, pak se občerstvili a vyrazili zpátky do školy.                                                               

                                                                                                                                          Šárka Z., 9. třída

V hodinách dějepisu jsme začali probírat 2. světovou válku, a tak jsme se vydali do Uherského Brodu na představení Klára 3847.

          Představení pojednávalo o Kláře Brodyové, která přežila válku a koncentrační tábor v Osvětimi. Celou hru sepsala Klára Lavičková, vnučka Kláry Brodyové, podle reálného příběhu své babičky. Ta svůj na příběh nechtěla ani pomyslet, natož ho někomu vyprávět. Něco ji ale jednou přimělo všechno sepsat, no a když to její vnučka četla, napadlo ji z toho udělat divadelní hru. Ona sama v ní hraje roli právě své babičky.

          Představení bylo moc hezké, jestli se to tak dá vůbec říct. Bylo hezky zahrané, emotivní, smutné. Nejvíc mě děsila představa, že je to skutečnost, že se to opravdu dělo, že je to celé sepsané podle skutečných událostí! Je to teda přizpůsobené tak, že i když je to kruté a děsivé, dá se na to vydržet dívat. Navíc představení ani není nějak dlouhé, takže diváci udrží pozornost.

          Po skončení jsme měli ještě čas, tak jsme se byli podívat v městské knihovně na Panském domě.

                                                                                                                                       Karolína N., 9. třída