Kulturní dědictví očima našich žáků

Kulturní dědictví očima našich žáků

Krajský parlament dětí a mládeže Zlínského kraje uspořádal soutěž s názvem Kulturní dědictví. Jejím cílem bylo rozvíjet kreativitu žáků a představit jedinečné pohledy na Zlínský kraj a jeho tři kulturní regiony – Hanou, Slovácko a Valašsko.

Do soutěže bylo paní učitelkou Kovaříkovou zasláno celkem 22 výtvarných prací žáků z 1. i 2. stupně a slavnostní vyhlášení, kterého jsme se účastnili, proběhlo 20. února v prostorách Baťova institutu.

Do Zlína jsme vyrazili brzy ráno, a protože jsme měli před zahájením programu ještě chvíli čas, navštívili jsme Baťův mrakodrap. Prohlédli jsme si město z výšky a díky ochotné paní Bernátkové jsme se podívali i do historické části budovy – do 8. patra. Někteří z nás zde poprvé viděli i historický výtah zvaný paternoster. Jedná se o oběžný výtah tvořený řetězem otevřených kabin, které se nepřetržitě pohybují v uzavřené smyčce nahoru a dolů.

Poté jsme se přesunuli na samotné vyhlášení soutěže do Baťova institutu. První část programu byla věnována tradici jízdy králů v Hluku a její historii. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavostí o přípravách této slavnosti – o výrobě růží z papíru, kterými se zdobí koně, chystání krojů i o tom, jak se kroj správně obléká, a mnoho dalšího.

Následoval kvíz zaměřený na znalosti o Zlínském kraji a poté vystoupení žáků v krojích Slovácka, které připomnělo význam našich lidových tradic. Program byl zakončen ochutnávkou tradičních pokrmů, například vdolečků nebo frgálů, které nám opravdu chutnaly.

Po přestávce následovalo vyhlášení výsledků výtvarné soutěže i kvízu. I když jsme se ve výtvarné části nedostali mezi první tři, nejeli jsme domů z prázdnou. V soutěži vědomostí jsme získali hned tři místa a každý z nás si domů odvezl jednu papírovou růži.

Cestou na nádraží jsme si udělali krátkou zastávku u čtyřtunové drátěné plastiky Vulpes Gott, přezdívané Slávek. Čtyřmetrové dílo ze zinkované oceli a drátu je součástí výstavy Němá tvář. Chvíli jsme debatovali, jaké zvíře vlastně představuje – a názorů bylo opravdu mnoho – ale jedná se o psa.

Čekání na autobus jsme si ještě zpestřili závěrečným kvízem shrnujícím nové poznatky, který pro nás připravila paní asistentka Suchánková. Domů jsme se vraceli unavení, ale plní zážitků.