Zimní slunovrat v roce 2020 proběhl 21. prosince v 11:03 hodin. Začala tak astronomická zima. Nastala nejdelší noc v roce, protože severní polokoule je od Slunce nejvíce odchýlená.

Slunce je v době zimního slunovratu nejníže nad obzorem a začne se od jižního obratníku zvolna vracet zpět k rovníku.

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/61/Obdobi.jpg

Jeho postup zachycují i lidové pranostiky, které se dochovaly dodnes:

Na Boží narození (25. prosince) o kuří pokročení“, „Na Nový rok (1. ledna) o slepičí krok“, „Na Tři krále (6. ledna) o krok dále“ či „Na Hromnice (2. února) o hodinu více.“

     Tato doba se kryje s dobou Vánoc. Jejich křesťanskou podobu  známe dobře, ale jak toto období vnímali a prožívali naši dávní slovanští předkové?

Se zimním slunovratem je spojena řada tradic, které naši slovanští předkové dodržovali. Toto období považovali za výjimečné, magické. Vždyť se zrodil nový bůh Slunce – Dažbog neboli Božic. Den před tímto svátkem prováděli magické rituály, které byly zaměřeny hlavně na věštění. Rozkrajování jablka, lití vosku nebo olova se provádějí v našich domácnostech i dnes.

O zimním slunovratu je nejdelší noc a nejkratší den, doba největší tmy a zároveň očekávání světla. Je to příležitost pro zklidnění, přemýšlení o sobě, doba poděkování za to dobré, co rok přinesl a chvíle pro přání do roku nového.

     Naši předci k tomu využívali 12 nocí a 11 dní od slunovratu. Říkalo s jim kouřové noci, protože v těchto nocích očišťovali a vykuřovali obydlí, pálili ohně. Zároveň odpouštěli to, co v minulých měsících nestihli. Bylinky na toto vykuřování sbírali po celý rok. Každá noc představovala jeden měsíc v roce.

Dny po slunovratu byly pro ně dnem bezčasí, svatou dobou. Byla to doba, ve které se soustředili na to, co bude další rok následovat. Udržovali se v klidu.

     Zkusme se i my v dnešní době oprostit od běžných starostí, odpočívejme mezi svátky co nejvíce. Ukliďme si nejenom kolem sebe, ale i v sobě.

     Ať nový rok přinese ukončení epidemie, návrat dětí do škol bez roušek a omezení, návrat k obyčejnému lidskému žití, potkávání se a dotýkání beze strachu o sebe i druhé.